Hosté 7. ročníku festivalu

 

Vesna Cáceres & Sjarhej Šupa (HR/ČR/BY)

Vesna Cáceres je zpěvačka, akordeonistka a skladatelka žijící v Praze. Její hudba je širokého stylového záběru, od jazzu k instrumentalním skaldbám pro akordeon. V jazz klubech vystupuje s kapelou a zpívá swing, latin jazz, bossa novu a sambu. Vystupuje také jako písničkářka, doprovází se na akordeon nebo kytaru. Vytvořila hudbu k řadě divadelních představení, např. “Manželské vraždění" (režie Jan Hřebejk), "Tonka Šibenice" (režie Jaroslav Dušek), "Krvavá svatba" (režije Ondřej Zajíc). Její poslední, v pořadí jedenácte, album se jmenuje "Le bal des fleurs". Vesna se v něm představila jako tvůrce barevných hudebních obrazů, inspirovaných francouzským minimalismem a valse musette.
 

Sjarhej Šupa je běloruský literární badatel, překladatel, hudebník, žijící a pracující jako novinář v Rádiu Svobodná Evropa.


                                                                 Foto: Tomáš Bogner

                                                               

Ivan Dobnik (SLO)  

Básník a esejista, kritik, překladatel z francouzštiny (H. Michaux, P. Jacottet, A. Camus, Y. Bonnefoy), editor a redaktor.

Narodil se v roce 1960 v Celje. Na univerzitě v Lublani vystudoval filozofii a srovnávací literaturu. Pracuje v redakci časopisu Poetikon.

Vydal devět básnických sbírek; debutoval titulem Osvobozování (1980). Jeho zatím poslední knížka Pred začetkom (Před začátkem) vyšla ve Slovinsku v roce 2010, v roce 2013 také v českém překladu Petra Mainuše (Književno društvo Hiša poezije, Lublaň 2013). Kromě toho je zastoupen v antologii slovinské poezie Padesáti hlasy hovořím / S petdesetimi glasovi govorim (Psí víno, Praha 2013, editoři a překladatelé Lenka Daňhelová a Peter Kuhar).


                                                                Foto: Radoslav Sandi

 

Genowefa Jakubowska-Fijałkowska (PL)  

Básnířka, žije v polském Mikołowě. Debutovala v roce 1972. Publikovala mimo jiné v časopisech Odra, Opcje, Fraza, Arkusz, Topos, Kwartalnik Artystyczny, Zeszyty Literackie. Nositelka cen mnoha polských básnických soutěží. Vydala sbírky básní: „Dożywocie” (Doživotí), „Pan Bóg wyjechał na Florydę” (Pán Bůh odjel na Floridu), „Pochylenie” (Nachýlení), Czuły nóż (Něžný nůž), poslední sbírka Performance vyšla v roce 2011, v letech 2012-2013 vyšly obsáhlé výbory z její tvorby v anglickém a německém překladu. Česky vyšel výbor její poezie pod názvem Něžný nůž (Protimluv, Ostrava 2011, překlad Lenka Daňhelová).

                                                                  Foto: Małgorzata Lebda

 

Irena a Vojtěch Havlovi (ČR)
 
Irena Havlová (narozena 26. 5. 1959, Rychnov nad Kněžnou) vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1984) a již při škole se začala věnovat hudbě. Vojtěch Havel (narozen 19. 5. 1962, Praha) vystudoval Státní konzervatoř v Praze obory violoncello a klavír (1984). Hudbě se věnoval i nadále se svou manželkou Irenou Havlovou a forma jejich spolupráce byla natolik těsná a harmonická, že se nadále dá hovořit již pouze manželech Havlových jako o jednolitém uměleckém subjektu. Počátek jejich vzájemné spolupráce se píše od pol. 80. let, kdy vznikla experimentální formace Capella Antiqua e Moderna. Sdružení velmi jistě provádělo díla evropské klasické hudby od renesance až po současnost a Havlovi zde s úspěchem rozvíjeli svoje nevšední pojetí tradičních i novodobých skladebných technik a interpretačních postupů. Svou originalitou formace zaujala široké publikum posluchačů a manželé Havlovi se také velmi dobře zapsali u kritiky. První období jejich tvorby ukončuje rok 1990, kdy intenzivně spolupracovali s písničkářem Oldřichem Janotou (nahrávka Chlumec Live) a započala nová etapa jejich samostatného uměleckého zrání. 
 
 
 

Markéta Hejná (ČR)

Básnířka, prozaička, esejistka, narozena 24. 3. 1951 v Moravské Třebové. Vystudovala FFUK (teorie kultury - kulturologie, 1987 - 1991). Pracovala v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea, v zahradnictví, v letech Charty 77 jako uklizečka na AVU. Od roku 1983 pracovala jako sekretářka a tajemnice redakce časopisu Zlatý máj v naklatelství Albatros, v letech 1989-1990 jako jeho redaktorka. Od roku 1991 do 1997 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Zvon, od roku 1997 spolupracuje jako externí redaktorka s Nakladatelstvím Franze Kafky (Centrum F. K.), Karmelitánským nakladatelstvím a dalšími.

Před r. 1989 publikovala v Divokém vínu, Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Zlatém máji, poté např. v Literárních novinách, Salonu Práva, Souvislostech, v internetovém www.divokevino.cz . V samizdatu vyšla její sbírka básní Zmínky (druhá pol. 70. let).

Pro nakladatelství Vyšehrad napsala řadu esejistických knížek. Vydala bibliofilii Tančící pomeranč (s grafickými listy Lenky Vilhelmové, lay-out a editor Vilém Stránský, Praha 1986 /60 výt./), básnické sbírky Vážná radost. Verše z let 1969-1989 (ČS, Praha 1991) a Fuga (Winston Smith, Praha 1991) a román Obejmout dub (Hynek, Praha 2000).

Zvlášť velký význam pro ni má spojení slova s hudbou, její básně zhudebnili Vladimír Sommer, Michael Lorenc, a především Václav Hálek, se kterým nadále spolupracuje. Žije v Praze.

                    Markéta Hejná s bratrem Petrem. Foto: Małgorzata Lebda

 

Petr Hejný (ČR)

se narodil 27.3.1956 v Praze v sochařské rodině. Hrát začal v sedmi letech na housle a od devíti se učil na violoncello u Karla Pravoslava Sádla. Poté studoval na pražské konzervatoři u Viktora Moučky a Josefa Chuchra a na AMU ve třídě prof. Miloše Sádla.

Hrál jako sólista s mnoha českými orchestry a klavíristou Alfrédem Holečkem. V roce 1977 se stal členem Pražských madrigalistů – komorního souboru České filharmonie – a začal se intenzivně zabývat studiem staré hudby a hrou na violu da gamba a barokní violoncello. Od roku 1987 byl členem Doležalova kvarteta. Dva roky působil v České filharmonii. Spolupracuje s několika komorními soubory – Antiquarius Consort, České violoncellové duo aj. V roce 2004 založil komorní soubor Zanetto Consort. Hrál též s mnoha předními interprety. Kromě komorní hry vystupuje Hejný na sólových recitálech a jako sólista s komorními orchestry, jak na violu da gambu a barokní cello, tak na moderní violoncello. Nahrál řadu skladeb pro Český rozhlas a několik desítek sólových i komorních CD.

Od roku 2007 je členem Stamicova kvarteta. Spolupracuje též se soubory zaměřenými na interpretaci staré hudby jako hráč na violu da gamba a barokní violoncello.

Vlastní hudební tvorba: Kovová sonáta, Malířská sonáta a další.

Krom toho  se od dětství věnoval kresbě, plastice i malbě. Vystavoval na mnoha samostatných i společných výstavách a jeho výtvarné práce jsou zastoupeny v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Podílel se šesti bronzovými plastikami do Šahijádu v Teheránu. Žije a pracuje v Praze.

 

 

Jaroslav Hutka (ČR)  

Narozen 21. dubna1947 v Olomouci, český folkový hudebník, skladatel, písničkář a básník.

Studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole. Na konci šedesátých let začal vystupoval s Vladimírem Veitem. Později se svým vlastním hudebním programem, ve kterém mimo jiné popularizoval moravské lidové písničky. Získal si velké množství příznivců, několikrát byl vyhodnocen jako písničkář roku. Byl zakladatelem a členem folkového sdružení Šafrán. Stal se signatářem Charty 77.

Kvůli soustavné policejní šikaně (akce Asanace) opustil v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku. Po pádu komunismu se 26. listopadu1989 vrátil a stejného dne již zpíval na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni. Postupem času se z něho stal kritik české postkomunistické demokracie.

Dnes si vydává svou tvorbu sám. Vypaluje si CD na svém domácím počítači, sám si kreslí a tiskne obaly a sám je prodává nebo rozdává na svých koncertech. Svou edici pojmenoval „Samopal“ a dal si za úkol vydat veškerou svou tvorbu na CD. Vystupuje v malých sálech a klubech společně s kytaristou Radimem Hladíkem. Pravidelně publikuje své fejetony.

Je členem čestného předsednictva občanského sdružení Společnost pro trvale udržitelný život a Čestné rady sdružení Děti Země.

Podílel se na tvorbě cyklů ČT Příběhy železné opony a V zajetí železné opony.

                                                                  Foto: Małgorzata Lebda

 

 

Małgorzata Lebda (PL)

 

Narozena v roce 1985 v Nowém Sączi v Polsku. Stipendistka Tvůrčího stipendia města Krakova (2006) a Stipendia Grazelli (2006). Získala mnoho ocenění v polských literárních soutěžích. Vydala básnický arch Otevřená na 77 straně (Otwarta na 77 stronie, Kraków 2006) a básnickou sbírku Stopy (Tropy, Gniezno 2009). Poslední sbírkou je Granica lasu (Hranice lesa), která vyšla v nakladatelství WBPiCAK (Poznań 2013). Žije v Krakově. Fotografuje a cestuje.

                                                                       Foto: Kacper Tekieli

 

Monika Le Fay  (ČR)
 
Rodným jménem Monika Elšíková (nar.1968), je česká spisovatelka, režisérka dokumentárních i hraných filmů. Absolvovala scenáristiku na FAMU. Přispívala také do časopisu Respekt, MF Dnes nebo Lidových novin.
Vydává také knihy a píše scénáře, občas hraje epizodní role a v jednom filmu i zpívala. Témata, kterými se nejčastěji zabývá, jsou ochrana dětí a zvířat, lidská práva, totalitní ideologie a rasismus. Její kniha Bubu o opuštěném chlapci je doporučenou literaturou v čítance.
 
Natočila kolem 40 filmů, mj. dokumenty 04826 Jirous, Poslední odcházení Václava Havla a portréty z cyklu Třináctá komnata (Karel Schwarzenberg, Dominik Duka, Bořek Šípek, Fedor Gál, František Lízna, Svatopluk Karásek, Jiřina Prekopová, Hana Androniková, Zuzana Baudyšová, Marie Vodičková, Roman Vaněk, Leoš Válka, Oldřich Navrátil aj.) a dva hrané filmy pro děti (Archa pro Vojtu, Vánoční příběh). Režírovala také divadelní představení Mathilda s Jiřím Bartoškou a Zuzanou Bydžovskou. Napsala knihy pro děti Jonáš a velryba, Bubu, Vánoční příběh a pro dospělé knihu o arciopatovi břevnovského kláštera Opat chuligán aneb Dobré dílo Anastáze Opaska.
 
 
 
 
Jiří Macháček (ČR)
 
esejista a houslista, šéfredaktor českého literárního čtvrtletníků Protimluv a organizátor stejnojmenného literárního festivalu Protimluvfest v Ostravě. Hraje v několika hudebních uskupeních, mimo jiné vystupuje s Yvettou Ellerovou (Norská trojka), hrající na metalofon.
 
 
                                                                                        Foto: Małgorzata Lebda    
 
 

Dejan Matić (SRB)

Srbský básník Dejan Matić se narodil roku 1979 v srbském městě Kruševac. Vystudoval srbštinu a literaturu na Filosofické fakultě Bělehradské univerzity. Pracuje jako šéfredaktor literárního časopisu  Treći Trg (www.trecitrg.org.rs) a redaktor časopisu Istočnik. Je spoluzakladatelem  sdružení Treći trg a ředitelem každoročně pořádaného mezinárodního Bělehradského básnického a knižního festivalu Trgni se! Poezija. Jako redaktor připravil k vydání přibližně stovku knih prózy i poezie evropských spisovatelů všech generací (I. Andrić, E. Sedergran, T. Różewicz, K. Anderson, D. Novaković, S. Tontić, E. Lipska, I. Isakovski, M. Pogačar…), trojsvazkovou antologii francouzské poezie od Kolje Mićeviće a dvě antologie polské poezie překladatelky Biserky Rajčić.

Jeho básně jsou vydávány časopisecky a v antologiích v mnoha evropských zemích. Jeho básně byly přeloženy do čtrnácti jazyků, mezi nimi také do češtiny. Vydal sbírku básní Mezi třicátým třetím rokem a smrtí (Između trideset treće i smrti, Društvo Istočnik, Biblioteka časopisa Poezija, Bělehrad 2013), která vyšla také dvojjazyčně (Between Thirty-Three and

Death (překlad Novica Petrović, Treći Trg, Beograd, 2013). Za sbírku získal v roce 2013 cenu Miroslava Antiće.

Je členem Srbského sdružení spisovatelů (Srpsko književno društvo). Žije a pracuje v Bělehradě.

 

 

Petr Mainuš (ČR)
 
Překladatel, vystudoval slovenistiku na Filozofické fakultě MU v Brně, kde také v roce 2007 obhájil doktorát. Živí se jako soudní překladatel. Překládá slovinskou prózu a poezii, mimo jiné přeložil sbírku Ivana Dobnika Před začátkem (Lublaň 2013), Suzany Tratnik Třetí svět (Brno 2013), divadelní hry Matjaže Zupančiče 3 dramata (Boskovice 2012), sbírku básní Andraže Poliče  Voda pouště (Lublaň 2011), romány A. E. Skubice Fužinské blues (Brno 2004) a  Hořký med (Blansko 2009), sbírku  Brano Mozetiče Andělé (Brno 2009), či eseje Drago Jančara Příčky z Jákobova žebříku (Brno) 2006. Žije a pracuje v Brně.
 
 
 
 

Josef Mlejnek (ČR)

Narozen 3. 12. 1946 v Žatci, básník, literární a divadelní kritik, překladatel polské a francouzské literatury. Maturoval v roce 1964 na SVVŠ v Karlových Varech, poté studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (tehdy UJEP). Studium oboru filozofie–čeština ukončil státní zkouškou v roce 1970. V následujícím dvacetiletí pracoval jako kulturní referent, knihovník, ošetřovatel skotu, pomocný dělník v chladírnách, topič. Redigoval samizdatové časopisy Střední Evropa a Komunikace. V roce 1985 podepsal Chartu 77. Po listopadu 1989 pracoval jako redaktor v Institutu pro středoevropskou kulturu a politiku, který vydával revue Střední Evropa. Významnou měrou se v letech 1990–1993 podílel na vydávání časopisu Souvislosti. V letech 1996–1998 byl redaktorem kulturní rubriky Lidových novin, v letech 1998–2003 pracoval v Mf Dnes. V letech 2004–2006 svobodné povolání, od roku 2006 v předčasném důchodu. V současnosti žije střídavě v Praze a v Lípě u Havlíčkova Brodu. Kritiky, překlady, poezii publikuje průběžně v Revue politika, Proglasu, Mf Dnes, v příloze Katolického týdeníku Perspektivy, Divadelních novinách, A2 a dalších.

Sbírky: Pastvina (1985, 2000), Naprosté motivy (1998), Závěsná lávka (výbor 2004), Zcestymluv (2007), Sklepní okénko (2013). Eseje: Blázen jsem ve své vsi (1980, 1985), Křesťanská univerzita Josefa Floriana (samizdat 1985, knižně 1999), eseje a studie o divadle v knize Cosi ve vzduchu (2000). V roce mu 2005 vyšla v nakladatelství Hejkal autobiografická próza Nelegendy o malých inkvizitorech.

Překládaní autoři: Czesław Miłosz, Zbygniew Herbert, Sławomir Mrozek, Leszek Kołakowski, Alain Besançon, Claude Tresmontant, Elie Wiesel a další.

Z díla Czesława Miłosze přeložil: To (Paseka 2003), Seligia a jiné eseje (Barrister & Principal 2005), Myslivcův rok (Host 2011), Poslední básně (Triáda 2011).

 

 

Maciej Melecki (PL)  

Nar. v r. 1969. Autor tří autorských archů poezie: Přikrádání se za sebe (Zachodzenie za siebie, 1993), Další události (Dalsze zajścia, 1998), Panoramix (1999) a básnických sbírek: Ty věci (Te sprawy, 1995), Nebezpečně blízko (Niebezpiecznie blisko, 1996), Studení zahradníci (Zimni ogrodnicy, 1999), Pády a obměny (Przypadki i odmiany, 2001). Básně publikoval ve všech důležitých polských literárních časopisech (mj. Twórczość, Kresy, Odra, Nowy Nurt, Akcent, Studium, Czas Kultury, Tygodnik Powszechny) a také v antologiích poezie: Jiný svit (Inny świt, Katovice 1994), Máte své básníky (Macie swoich poetów, 1996 a 1997), Dlouhé rozloučení (Długie pożegnanie, 1997), Antologie současné polské poezie (Antologia współczesnej poezji polskiej, Krakov 2000), 14. 44 (2002), Mrtvé body (Martwe punkty, 2004), Altered State: The New Polish Poetry (ARC Publications, Velká Británie), Vingt-quatre poe`tes polonais (Traduits par Georges Lisowski, Editions du Murmure, Francja, 2003). Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, němčiny, slovenštiny, francouzštiny, slovinštiny a češtiny. Sekretář Arkadie - katastrofického časopisu. Pracuje v Mikołovském Institutu. Bydlí v Mikołowě.

 

Franciszek Nastulczyk (PL)  

Narodil se v Bystřici nad Olší (ČR) v roce 1957. Vystudoval kulturně-osvětovou pedagogiku a filozofii na Jagellonské univerzitě v Krakově. Od roku 1983 žije v

Bielsko-Białe, pracuje jako učitel. Básník, autor sedmi básnických sbírek, naposledy Hölderlin maluje (2009). Překladatel české a slovenské poezie, redaktor literárně-uměleckého časopisu Pobocza. Laureát cen v básnických soutěžích v Polsku i v Česku.

„Četba básnických knížek Nastulczyka mě přesvědčila, že to, co se dějě v té poezii, připomíná pohyb kyvadla. Jeho krajní polohy lze popsat slovy: očarování a hořkost.“ (Grzegorz Kociuba)

                                                                    Foto: Małgorzata Lebda

 

Pavel Novotný (ČR)  

Pavel Novotný (1976) je vedoucí katedry germanistiky Pedagogické fakulty v Liberci, básník, experimentátor, hudebník. Vydal sbírky Sběr (2003) a Mraky (2010). Je autorem radiofonických kompozic Lžička, Vesmír (cena Prix Bohemia Radio 2010) a Tramvestie. Účinkuje v kapele Voni. Společně s Jaromírem Typltem zpracoval skladbu Ursonate Kurta Schwitterse.

Tramvestie, poslední velký projekt Novotného, je pásmo promluv mnoha různých lidí (od řidiče tramvaje až po básníka Jaromíra Typlta), se kterými autor projížděl úzkokolejnou linku z Liberce do Jablonce a zachycoval všechny jejich vzpomínky, reflexe krajiny, myšlenky. Výsledkem je koláž, která funguje jako báseň i jako ojedinělá rozhlasová hra.

Nejnovější sbírkou Novotného je Havarijní řád (Protimluv, 2013) a kniha, která vznikla na základě audionahrávek jednoho překotného vyprávění výtvarnice Heleny Skalické pod názvem A to si pak můžeš říkat, co chceš (Dybbuk, 2013).

                                                                               Foto: Małgorzata Lebda

 

 

Željko Perović (BiH/SLO)  

Narozen roku 1961 (Visoko, Bosna in Hercegovina), básník a překladatel píšící bosensky i slovinsky, dosud vydal tři básnické sbírky ve slovinštině: Darované hlasy (Podarjeni glasovi, Mladika, Trst, 1997); Kapalina (Kapljevina, Mariborska literarna družba, Maribor, 2001); Synapse (Sinapse, Založba Pivec, Maribor, 2010), v chorvatšině vydal sbírku Útěcha (Utiha, Naklada Mlinarec&Plavić, Zagreb, 2002) a v bosenštině sbírku Nahým synapsím (Golim sinapsama, KNS, Sarajevo 2009); překládá prózu a poezii z chorvatšiny, srbštiny a bosenštiny do slovinštiny a naopak. Na festivalu Lirikonfest 2013 získal ocenění Lirikonov zlat za své překladatelské dílo  - překlady bosenských, chorvatských a srbských autorů do slovinštiny.

Povoláním je železničář, pracuje jako přednosta stanice Pesnica u Mariboru.

 

 

Zoran Pevec (SLO)

Narozen v roce 1955 v Celju. Vystudoval ekonomii a slovenistiku. Své básně publikuje ve všech důležitých časopisech ve Slovinsku. Získal třetí cenu v soutěži Evropského měsíce kultury v Lublani za báseň Město (přeložena do angličtiny).

Věnuje se samostudiu filozofie a psychoanalýzy, především práci Lacana, píše také eseje.

Je členem Sdružení slovinských spisovatelů, šéfredaktorem kulturně-literárního časopisu Vsesledje a také šéfredaktorem časopisu o poetice a poezii Poetikon.

Dosud vydal čtyři sbírky pezie: Orbis pictus, Zapisi pozabljenih, Pod silikonskim nebom a Moški v sobi. Je zaníceným postgraduálním studentem literatury.

 

Maria Seisenbacher (A)

Narozena roku 1978 ve Vídni, dětství a mládí strávila v Dolním Rakousku. Vystudovala srovnávací literaturu a sociální pedagogiku.  

 Píše poezii, prózu a rozhlasové hry. Publikuje v literárních časopisech a almanaších. Spoluvydává literární časopis Keine Delikatessen, kde působí také jako redaktorka a spolupodílí se na činnosti sdružení Ingeborg Bachmannové

 

                                                               

                                                                            Foto: Sabine Ziegelwanger

 

Josef Straka (ČR)

Josef Straka se narodil 1. prosince 1972 v Jablonci nad Nisou a je autor dvou básnických sbírek a…jiné časy a Proč., které vydal v devadesátých letech, a tří knih básnicko-prozaických textů: Hotel Bristol (2004), Město Mons (2005) a Kostel v mlze (2008). Nyní dopsal další knihu s názvem Malé exily, která vyjde v září 2014, opět v nakladatelství Cherm. 
Publikoval v mnoha literárních a kulturních, domácích i zahraničních časopisech, a jeho texty byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, srbštiny a nizozemštiny. 
Zúčastnil se několika mezinárodních básnických festivalů doma i v zahraničí, například festivalu Treci Trg v Bělehradě, festivalu Smederevský podzim, Prague Microfestival, a též četl v rámci předprogramu nizozemského mezinárodního festivalu City2Cities. V roce 2013 měl svůj samostatný večer na České ambasádě v Berlíně. 
V letech 2000-2008 pracoval v redakci časopisu Weles, od léta roku 2009 spolupracuje s literárně-kulturním časopisem H_aluze. Od roku 2008 organizuje a moderuje literární večery a diskuze v rámci mezinárodní festivalu Den poezie. Organizuje literární, vzdělávací večery a autorská čtení v Domě čtení Městské knihovny v Praze. 
V roce 2013 se podílel na organizování básnických večerů a literárních diskuzí v rámci doprovodného programu mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy. 
Původní profesí je psycholog, se zaměřením na kritickou ekonomickou psychologii a zabývá se různými aspekty kvality života a pomalostí.
 

                                                                             Foto: Petr Špánek

 

Ivo Stropnik (SLO)

Narozen roku 1966, slovinský básník,  spisovatel pro děti a literární redaktor.  Vydal jedenáct  básnických sbírek pro dospělé a pět knih pro děti. Z jeho posledních knih vyšel v roce 2008 výbor Zpátky ke zvířeti (Nazaj k živali) a Kniha šumů (Knjiga šumov, 2009), které shrnují jeho Slovníkování melancholie  a radosti ze života (Slovarjenje melanholije in radoživosti, 1997–2009). Je členem Sdružení slovinských spisovatelů a slovinského centra PEN;   předsedou Velenjske knjižne fundacije a Književne asociacije Velenika; iniciátor a mnoholetý organizátor Lirikonfestu (literárního festivalu ve Velenji, který zahrnuje  tradiční Herbersteinské setkání literátů  s  mezinárodní účastí,  a pobyty pro literáty na zdejší Lirikonské rezidenci, mezinárodní Pretnarovu  cenu  za  šíření slovinské literatury ve světě, Akademii Poetična Slovenija spojenou s udělováním literární ceny číše nesmrtelnosti za vrcholná básnická díla slovenských spisovatelů,  Lirikonské degustace slovinské a překladové poezie atp.).  Je hlavním redaktorem Rp. Lirikon21,  mezinárodního časopisu pro poezii  21. století.

 

 

Katarina Vladimirov Young

Narodila v roce 1977 ve Slovinsku. Vystudovala malbu v Lublani a poté se přestěhovala do Prahy, kde žije od roku 2005. Kromě malby a kresby působí i na poli ilustrace.