2011

Vladimír Čáp

Na jednu stranu bych mohla říct, že Vladimíra Čápa berounskému publiku netřeba dlouze představovat. Na druhou stranu toho o sobě tento berounský autor veřejnosti mnoho neprozrazuje. Snad proto, že má raději, když za člověka mluví jeho činy, v jeho případě písničky. No, jeho životopisci to budou mít těžké.

Vladimír Čáp se narodil roku 1949 je textař, skladatel a kytarista. V jeho muzice zaznívají ohlasy písní žákovských a truvérských, také šanson, a v poslední době i blues. Je rovněž uměleckým řezbářem, vyrábí loutky.

Poprosím Vladimíra Čápa, aby uvedl náš český blok dvěma písničkami, potom dám slovo dalším autorům a náš večer, tedy tu část, která se týká duchovní stravy, by po jejich vystoupení opět uzavřel svými písněmi. 

Ivo Frbežar (SLO)

(narozen roku 1949 v Lublani na Slovinsku), básník, spisovatel, grafik, publicista, redaktor a majitel nakladatelství Mondena.
Píše především poezii, lyrickou prózu, básně a prózu pro děti, rozhlasové hry a literární kritiku. Vydal doposud 14 vlastních knih, z toho dvě v překladu do cizích jazyků (sborníky, antologie), zastoupen je v šesti knihách. Překlady jeho děl byly publikovány v angličtině, češtině, makedonštině a srbštině. 
V češtině vyšla jeho sbírka Kamenuj kamenné (Volvox Globator, 1997).

 Renzo Furlano (IT) 

Narodil se v roce 1957 v italském S. Daniele del Friuli (oblast Udine), básník a organizátor kulturních aktivit, vydal patnáct publikací v nakladatelství Edizioni Culturaglobale, zorganizoval 27 národních a mezinárodních výstav, vedl osm ročníků mezinárodní literární ceny  “Vileg novella dal Judri”, mezinárodní soutěž “Filari in versi”, Festival Itinerante Internazionali di Poesia “Acque di acqua”, čtyři ročníky  festivalu “Festival del libro e dell’informazione Cormònslibri”, a dalších přibližně dvě stovky autorských čtení, hudebních představení, divadla a tance atd.
Jeho básně byly oceněny na mnoha mezinárodních soutěžích a publikovány v různých antologiích. Byly publikovány v italských, rakouských a slovinských časopisech, největší výbor pak vyšel v makedonském literárním časopise AKT.

Róbert Gál

Slovenský básník, narozen roku 1968, je autorem několika knih filosofických aforismů – přičemž Epigraffiti (2001) a Znaky a príznaky (2003) vyšly souhrnně pod názvem Signs & Symptoms také v angličtině – a experimentálních novel Krídlovanie (2006) a Agnómia (2008), které právě vycházejí v českém překladu pod názvem Na křídlech/Agnomie. Gálovy žánrově těžko zařaditelné texty jsou součástí mnoha zahraničních antologií. 

Irena a Vojtěch Havlovi (ČR) 

Irena Havlová (narozena 26. 5. 1959, Rychnov nad Kněžnou) vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1984) a již při škole se začala věnovat hudbě. Vojtěch Havel (narozen 19. 5. 1962, Praha) vystudoval Státní konzervatoř v Praze obory violoncello a klavír (1984). Hudbě se věnoval i nadále se svou manželkou Irenou Havlovou a forma jejich spolupráce byla natolik těsná a harmonická, že se nadále dá hovořit již pouze manželech Havlových jako o jednolitém uměleckém subjektu. Počátek jejich vzájemné spolupráce se píše od pol. 80. let, kdy vznikla experimentální formace Capella Antiqua e Moderna. Sdružení velmi jistě provádělo díla evropské klasické hudby od renesance až po současnost a Havlovi zde s úspěchem rozvíjeli svoje nevšední pojetí tradičních i novodobých skladebných technik a interpretačních postupů. Svou originalitou formace zaujala široké publikum posluchačů a manželé Havlovi se také velmi dobře zapsali u kritiky. První období jejich tvorby ukončuje rok 1990, kdy intenzivně spolupracovali s písničkářem Oldřichem Janotou (nahrávka Chlumec Live) a započala nová etapa jejich samostatného uměleckého zrání. 

Markéta Hejná (ČR) 

Básnířka, prozaička, esejistka, narozena 24. 3. 1951 v Moravské Třebové. Vystudovala FFUK (teorie kultury - kulturologie, 1987 - 1991). Pracovala v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea, v zahradnictví, v letech Charty 77 jako uklizečka na AVU. Od roku 1983 pracovala jako sekretářka a tajemnice redakce časopisu Zlatý máj v naklatelství Albatros, v letech 1989-1990 jako jeho redaktorka. Od roku 1991 do 1997 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Zvon, od roku 1997 spolupracuje jako externí redaktorka s Nakladatelstvím Franze Kafky (Centrum F. K.), Karmelitánským nakladatelstvím a dalšími. 
Před r. 1989 publikovala v Divokém vínu, Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Zlatém máji, poté např. v Literárních novinách, Salonu Práva, Souvislostech, v internetovém www.divokevino.cz . V samizdatu vyšla její sbírka básní Zmínky (druhá pol. 70. let). 
Pro nakladatelství Vyšehrad napsala řadu esejistických knížek. Vydala bibliofilii Tančící pomeranč (s grafickými listy Lenky Vilhelmové, lay-out a editor Vilém Stránský, Praha 1986 /60 výt./), básnické sbírky Vážná radost. Verše z let 1969-1989 (ČS, Praha 1991) a Fuga (Winston Smith, Praha 1991) a román Obejmout dub (Hynek, Praha 2000). 
Zvlášť velký význam pro ni má spojení slova s hudbou, její básně zhudebnili Vladimír Sommer, Michael Lorenc, a především Václav Hálek, se kterým nadále spolupracuje. Maluje obrazy. Žije v Praze.

Genowefa Jakubowska-Fijałkowska (PL) 

Debutovala v roce 1972. Poblikovala mimo jiné v časopisech Odra, Opcje, Fraza, Arkusz, Topos, Kwartalnik Artystyczny, Zeszyty Literackie. Nositelka cen mnoha polských básnických soutěží. Vydala sbírky básní: „Dożywocie” (Doživotí), „Pan Bóg wyjechał na Florydę” (Pán Bůh odjel na Floridu), „Pochylenie” (Nachýlení), Czuły nóż (Něžný nůž), poslední sbírka Performance vyšla v roce 2011. Bydlí v polském Mikołowě. Nakladatelství Protimluv připravuje výbor její poezie v češtině.

Giovanni Fierro

Giovanni Fierro se narodil v Gorizii v roce 1968. Jeho texty byly publikovány ve sbírkách  Frantumi (2002) a Prepletanja – Intrecci (2003), obě vyšly v nakladatelství Sottomondo. V prosinci roku  2004 vyšla jeho první básnická sbírka Lasciami così (Nech mě být, Sottomondo, Gorizia, dotisk v roce 2005).V roce 2007 vyšla sbírka sedmi skladeb Acque di acqua (Vody vod), vztahujících se k DVD Jùdrio cormonského umělce Mauro Bona.
Jeho texty jsou překládány do portugalštiny, slovinštiny, němčiny, chorvatštiny a furlánštiny.
Vydává časopis Habel. Je redaktorem časopusu Isonzo Soča s spolupracuje s týdeníkem Carta a deníkem Il Piccolo.
Několik let je členem poroty mezinárodní ceny  Vilegnovella dal Judri – Culturaglobale.

Viola Fischerová

Viola Fischerová (* 18. října 1935, Brno) je básnířka a překladatelka, náležející ke generaci tzv. šestatřicátníků, dcera Josefa Ludvíka Fischera.

Po studiu slavistiky na univerzitách v Brně a Praze pracovala v 60. letech v literární redakci Československého rozhlasu. V roce 1968 odešla se svým budoucím manželem Pavlem Buksou (spisovatelem Karlem Michalem) do Švýcarska, kde vystudovala ještě germanistiku a historii na basilejské univerzitě a pracovala jako učitelka. Po smrti svého manžela (1984) odešla do Německa a spolupracovala s rádiem Svobodná Evropa a časopisem Svědectví. V roce 1987 se vdala za spisovatele Josefa Jedličku; od roku 1994 žije v Praze.

Její první sbírka Propadání nemohla v roce 1957 vyjít, oficiálně tedy debutovala až roku 1993 sbírkou Zádušní básně za Pavla Buksu. Je držitelkou několika literárních ocenění.

Vydala sbírky  básní: Zádušní básně za Pavla Buksu, 1993; Babí hodina, 1994/1995; Jak pápěří, 1996; Odrostlá blízkost, 1996; Divoká dráha domovů, 1998; Matečná samota, 2002; Nyní, 2004 — Dresdner Lyrikpreis 2006 (v německém překladu); Co vyprávěla dlouhá chvíle — Magnesia Litera 2006 za nejlepší knihu pro děti a mládež; Předkonec, Fra 2007; Písečné dítě, Fra 2007; Domek na vinici, Fra 2009 – Magnesia Litera 2010 v kategorii poezie.

Peter Kolšek

Peter Kolšek se narodil 17.května v Celji. Vystudoval srovnávací literaturu, literární teorii a slovenistiku. Sedm let učil na gymnáziu, od roku 1987 začal pracovat jako novinář v kulturní redakci hlavního slovinského deníku Delo; sedm let pracoval jako šéfredaktor. Třicet let píše filmové a literární, především ale básnické kritiky, jako novinář také texty obecnějšího obsahu.

Je spoluautorem středoškolských učebnic, čítanek, autorem antologií slovinské poezie (Sončnice poldneva, spoluautor, 1993; Nevihta sladkih rož, autor, 2006) a početných doslovů ke sbírkám. Vydal několik básnických sbírek: Elegije (1986), Menina (1991), Nikoli več (2005),  Opuščanje vrta (2009) a udělal výběr monografií několika básnických děl (např. Lojze Krakar, Tone Pavček, France Forstnerič, Gregor Strniša, Milan Jesih, Ervin Fritz).

Foto: Jure Eržen

Michael Lorenc (ČR)

Michael Lorenc se narodil 29.8.1943 v Olomouci.Vystudoval Konzervatoř v Ostravě, obory housle, dirigování a skladba. Absolvoval též studium na AMU Praha v oboru dirigování orchestru. Pracoval jako violista v orchestru ostravské opery, dále jako sbormistr olomoucké opery a jako sbormistr a dirigent opery v Ústí nad Labem. Později působil jako symfonický dirigent v Praze. Založil Studio - Fórum při Moravském divadle v Olomouci, Olomoucký komorní orchestr, organizoval večery poezie v tamním Divadle hudby. V Praze se podílel na činnosti klubů a studiových divadel. V pražské Viole měl pořady ze své poezie. Skládal scénickou hudbu, spolupracoval s časopisem Divoké víno a organizoval pořady z poezie mladých autorů v Divadle v Nerudovce. Měl několik výstav ze své výtvarné tvorby.

Po roce 1989 dirigoval symfonické koncerty v Praze i v zahraničí. Jeho umělecká agentura organizovala hudební festivaly v Praze.

Publikoval v časopisech Host, Tvar, Protimluv,Texty, Dobrá adresa, Mladá fronta Dnes, Sluneční koróna, Literární fórum, v internetových periodikách a v mnoha almanaších.

Vydal sbírky poezie: Průvody k popravám (2001), Visuté zahrady deště (2005), Monogramy (2005), Les citadel (2005), Bezdomovci duše (2006), Urousaný orel (2007), Srocení (2007) a Jízlivosti (2009).

Narozen v roce 1955 v Celju. Vystudoval ekonomii a slovenistiku. Své básně publikuje ve všech důležitých časopisech ve Slovinsku. Získal třetí cenu v soutěži Evropského měsíce kultury v Lublani za báseň Město (přeložena do angličtiny).
Věnuje se samostudiu filozofie a psychoanalýzy, především práci Lacana, píše také eseje.
Je členem Sdružení slovinských spisovatelů, šéfredaktorem kulturně-literárního časopisu Vsesledje a také šéfredaktorem časopisu o poetice a poezii Poetikon.
Dosud vydal čtyři sbírky pezie: Orbis pictus, Zapisi pozabljenih, Pod silikonskim nebom a Moški v sobi. Je zaníceným postgraduálním studentem literatury.

Ivo Stropnik

Narozen roku 1966, slovinský básník,  spisovatel pro děti a literární redaktor.  Vydal jedenáct  básnických sbírek pro dospělé a pět knih pro děti. Z jeho posledních knih vyšel v roce 2008 výbor Zpátky ke zvířeti (Nazaj k živali) a Kniha šumů (Knjiga šumov, 2009), které shrnují jeho Slovníkování melancholie  a radosti ze života (Slovarjenje melanholije in radoživosti, 1997–2009). Je členem Sdružení slovinských spisovatelů a slovinského centra PEN;   předsedou Velenjske knjižne fundacije a Književne asociacije Velenika; iniciátor a mnoholetý organizátor Lirikonfestu (literárního festivalu ve Velenji, který zahrnuje  tradiční Herbersteinské setkání literátů  s  mezinárodní účastí,  a pobyty pro literáty na zdejší Lirikonské rezidenci, mezinárodní Pretnarovu  cenu  za  šíření slovinské literatury ve světě, Akademii Poetična Slovenija spojenou s udělováním literární ceny číše nesmrtelnosti za vrcholná básnická díla slovenských spisovatelů,  Lirikonské degustace slovinské a překladové poezie atp.).  Je hlavním redaktorem Rp. Lirikon21,  mezinárodního časopisu pro poezii  21. století.