Hosté festivalu Stranou – evropští básníci naživo 2023
Cvetka Bevc (SLO)
Cvetka Bevc (1960) je slovinská básnířka, spisovatelka, hudebnice a scénáristka. Vystudovala muzikologii a srovnávací literaturu na lublaňské Univerzitě, poté pokračovala ve studiích na University College Cork. Účastnila se mnoha autorských čtení ve Slovinsku i v zahraničí, překlady jejích básní vyšly v několika cizích jazycích.
Je autorkou rozhlasových her, scénářů dokumentárních filmů a vice než třicítky knih. Působila v redakci hraných pořadů RTV Slovenija, jako redaktorka Slovinského státního nakladatelství, vyučovala hru na klavír a jako odborná vedoucí pracovala také na Obci slovinských spisovatelů. V letech 2007 až 2009 byla koordinátorkou a programovou vedoucí Slovinských knižních dnů. Je členkou Obce slovinských spisovatelů a redakce literárního časopisu Poetikon. Žije a tvoří v Lublani.
Za svoji tvorbu získala několik ocenění, mimo jiné je finalistkou ceny Kresnik za román Potovci (Poutníci, 2012) za nejlepší slovinský román, několikrát byla nominovaná za nejlepší povídku časopisu Sodobnost, cenu pak získala v roce 2019. V roce 2020 získala cenu Fanny Hausmann za nejlepší básnický cyklus a v roce 2022 cenu Kresnice za nejlepší sbírku věnovanou ženám (Sled ognjenega svinčnika).
Vydala básnické sbírky Prelet žerjavov (Přelet jeřábů, 2004), Med ločjem (Mezi lýčím, 2005), Odbleski (Odlesky, 2009), Siringa (Syringa, 2017), In vendar sem (A přesto jsem, 2020) a Sled ognjenega svinčnika (Stopa ohnivé tužky, 2022).
Cvetka Bevc. Foto: Primož Korošec.
Jitka Bret Srbová (CZ)
Narodila se v roce 1976 v Praze. Básnířka, redaktorka, literární publicistka.
Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. V letech 2006–2011 byla šéfredaktorkou literárního on-line almanachu Wagon, v současnosti je editorkou webového magazínu Ravt. Pod literárním jménem Jitka N. Srbová vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011), Světlo vprostřed těla (Dauphin, 2013), Les (Dauphin, 2016) a Svět: (Dauphin, 2019). Její básně byly mj. zařazeny do antologie Nejlepší české básně (2012, 2015, 2017 a 2019) a přeloženy do několika evropských jazyků. Žije v Hořovicích, kde spolupořádá večery autorského čtení Poezie ve středu.
V letech 2020–2022 působila jako předsedkyně Asociace spisovatelů.
Jitka Bret Srbová. Foto: archiv autorky.
Gale Burns (UK)
Gale Burns je londýnský básník, jehož tvorba byla oceněna na mezinárodním festivalu poezie v srbské Inđiji. Jako rezidenční autor působí na Kingstonské univerzitě a ve Fakultní nemocnici v Lewishamu. Donedávna byl viceprezidentem rady Evropské asociace programů tvůrčího psaní, přičemž sám tvůrčí psaní a spisovatelskou pedagogiku vyučoval v několika britských a evropských institucích. V Londýně pořádá uznávaný cyklus básnických čtení Shuffle Poetry Series.
V nakladatelství Eyewear vydal tři buklety svých básní a básnickou sbírku Mute House (Němý dům). Jeho básně byly přeloženy do francouzštiny, slovinštiny, srbštiny, rumunštiny, arabštiny a nyní i češtiny. Gale je rovněž klimatickým aktivistou a psychoterapeutem, a obě tyto dovednosti uplatňuje jak v poezii, tak v organizacích zabývajících se ochranou klimatu. Autorovy stránky: www.galeburns.co.uk.
„Cítím z nej vášnivé zaujetí, pečlivě vyvažované poetickou suverénností,“ básník Dino Mahony.
„Galea bych mohl poslouchat dlouhé hodiny!“ Urs Buettner, Düsseldorfská univerzita.
„S Galem je legrace. Jeho básně klamou tělem a tváří se přeložitelně!“ Bob Hýsek, překladatel.
Gale Burns. Foto: archiv autora.
Przemysł Dakowicz (PL)
Przemyslaw Dakowicz (narozen v roce 1977 v polském městě Nowy Sącz) je polský básník, spisovatel a vysokoškolský pedagog.
Vystudoval polonistiku na Filologické fakultě Lodžské univerzity v Lodži, poté učil na vysokých školách v Lodži a ve Varšavě (Univerzita kardinála Stefana Wyszyńského). V roce 2008 obhájil doktorát z dějin polské literatury 19. a 20. století, habilitoval v roce 2020. Pracujejako odborný asistent na Ústavu polonistiky Lodžské univerzity v Lodži. Je zástupcem šéfredaktora měsíčníku Twórczość, v němž zároveň řídí oddělení poezie. Spolupracuje s časopisem Topos.
Několik jeho básní a esejí bylo přeloženo do češtiny a publikováno na stránkách literárního čtvrtletníku Pobocza (Krajnice) v časopisu Kontexty a v Českém rozhlase 3 - Vltava (pořad Loučka/Ďáblice, rozhlasové setkání Dakowicze s českým autorem Milošem Doležalem).
Vydal sbírky básní: Süßmayr, śmierć i miłość (Sűßmayr, smrt a láska, 2002), Albo-Albo (Buď anebo, 2006), Place zabaw ostatecznych (Místa posledních her, 2010), Teoria wiersza polskiego (Teorie polské básně, 2013), Łączka (Loučka, 2013), Boże klauny (Boží klauni, 2014), Ćwiczenia duchowne. Poematy (Duchovní cvičení. Poemy, 2016), Nauka znikania. Wiersze i rozmowy z lat 2006–2018 (Umění mizet. Básně a rozhovory z let 2006–2018, 2016).
Za své dílo získal několik ocenění, mj. cenou K. I. Galczyńského Orfeusz za básnickou sbírku Teoria wiersza polskiego (2014), literární cenou Jana Twardowského za básnickou sbírku Łączka (2014), literární cena Dedalova křídla (cena Národní knihovny Polské republiky) (2015) a další.
Przemysł Dakowicz. Foto: archiv autora.
Petr Hejný (CZ)
Narodil se 27. 3. 1956 v Praze v sochařské rodině. Hrát začal v sedmi letech na housle a od devíti se učil na violoncello u Karla Pravoslava Sádla. Poté studoval na pražské konzervatoři u Viktora Moučky a Josefa Chuchra a na AMU ve třídě prof. Miloše Sádla.
Hrál jako sólista s mnoha českými orchestry a klavíristou Alfrédem Holečkem. V roce 1977 se stal členem Pražských madrigalistů – komorního souboru České filharmonie – a začal se intenzivně zabývat studiem staré hudby a hrou na violu da gamba a barokní violoncello. Od roku 1987 byl členem Doležalova kvarteta. Dva roky působil v České filharmonii. Spolupracuje s několika komorními soubory – Antiquarius Consort, České violoncellové duo aj. V roce 2004 založil komorní soubor Zanetto Consort. Hrál též s mnoha předními interprety. Kromě komorní hry vystupuje Hejný na sólových recitálech a jako sólista s komorními orchestry, jak na violu da gambu a barokní cello, tak na moderní violoncello. Nahrál řadu skladeb pro Český rozhlas a několik desítek sólových i komorních CD.
Od roku 2007 je členem Stamicova kvarteta. Spolupracuje též se soubory zaměřenými na interpretaci staré hudby jako hráč na violu da gamba a barokní violoncello.
Vlastní hudební tvorba: Kovová sonáta, Malířská sonáta a další.
Kromě toho se věnuje kresbě, plastice i malbě. Vystavoval na mnoha samostatných i společných výstavách a jeho výtvarné práce jsou zastoupeny v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Podílel se šesti bronzovými plastikami do Šahijádu v Teheránu. Žije a pracuje v Praze.
Petr Hejný. Foto: archiv autora.
Petr Hruška (CZ)
Český básník, scenárista, literární historik a vědec, narozen 1964 v Ostravě. Vystudoval VŠB v Ostravě, Filozofickou fakultu OU v Ostravě a FF MU. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR v Brně; jeho badatelskou oblastí je česká poezie po roce 1945.
Českou literaturu učil střídavě na Masarykově univerzitě v Brně, Ostravské univerzitě a Slezské univerzitě v Opavě. Byl členem redakční rady časopisu Host a redaktorem časopisu Obrácená strana měsíce; podílel se na vydávání časopisu Landek (s Janem Balabánem a dalšími). Spoluorganizuje literární pořady, festivaly a výstavy v Ostravě, mezi lety 2013–2017 pravidelný měsíční literární pořad Literární Paseka v ostravském klubu Les; vystupoval v kabaretech Jiřího Surůvky.
Žije s rodinou v Ostravě. Jeho partnerka Yvetta Ellerová je zpěvačka a skladatelka (ostravská hudební seskupení Norská trojka, Complotto). Jeho dvojčetem je literární kritik a teoretik Pavel Hruška. Jeho syn František Hruška je také básník, debutoval roku 2021 sbírkou Převážná doba v edici Mlat Větrných mlýnů.
Časopisecky publikoval v mnoha českých i zahraničních časopisech. Je autorem literárních sloupků na rozličná kulturní témata, psával i recenze a kritiky, publikoval odborné literárněhistorické práce a úvahy.
Jeho básně byly přeloženy mj. do angličtiny, francouzštiny, němčiny, italštiny, slovinštiny, nizozemštiny, polštiny či chorvatštiny. Za sbírku Darmata získal v roce 2013 Státní cenu za literaturu, v Itálii obdržel Premio Piero Ciampi 2014, za knihu Daleko do ničeho. Básník Ivan Wernisch mu byla v září 2020 udělena cena Nadace Českého literárního fondu a v roce 2023 získal cenu Magnesia Litera za sbírku Spatřil jsem svou tvář.
Básnické sbírky: Obývací nepokoje (1995), Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Zelený svetr (2004), Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012), Nevlastní (2017), Nikde není řečeno (2019), Spatřil jsem svou tvář (2022, oceněna cenou Magnesia Litera). Próza: Jedna věta (2015), V závalu (sloupky, podpovídky, odstavce a jiné krátké texty, 2020). Odborné monografie: Někde tady. Český básník Karel Šiktanc (2010), Daleko do ničeho. Básník Ivan Wernisch (2019).
Petr Hruška. Foto: Matěj Stránský.
Vid Karlovšek (SLO)
Narozen roku 2000, student srovnávací literatury a slovenistiky na lublaňské Filozofické fakultě. Pohybuje se mezi Lublaní a Koperem. Často vystupuje jako autor a spoluorganizuje různé literární akce. Má rád literaturu, divadlo, film a umění vůbec. Píše básně a povídky, pokouší se psát také recenze. Nejraději má poezii Srečka Kosovela, francouzský existencialismus a Pink Floyds.
Vid Karlovšek. Foto: archiv autora.
Edita Keglerová (CZ)
Edita Keglerová vystudovala Konzervatoř v Plzni (obor klavír a cembalo) a pražskou AMU, v cembalové třídě prof. G. Lukšaité Mrázkové. Následně pokračovala ve studiích v mistrovské třídě J. Ogga na Královské Konzervatoři v Haagu a Královské hudební akademii v Londýně.
V roce 2007 úspěšně obhájila svoji doktorskou disertaci na AMU v oboru „Interpretace a teorie interpretace“. Je laureátkou několika mezinárodních hudebních souteží. Jako sólistka nebo členka různých komorních souborů vystoupila na řadě významných pódií nejen v Evropě, ale i v zámoří (Japonsko, Nový Zéland, Jižní Afrika, USA). Spolupracuje mj. s ansámbly Pražský barokní soubor, Hipocondria, Barocco sempre giovane.
V roce 2004 založila spolu s flétnistkou Julií Branou soubor Accento. Nahrává pro vydavatelství Supraphon a ARTA, kde vydala spolu se souborem Hipocondria unikátní CD s kompletem cembalových koncertů J. A. Bendy.
V letech 2003–2005 vyučovala na JAMU v Brně. V současné době pedagogicky působí na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy a na Pražské konzervatoři, kde vede cembalové třídy. Od roku 2006 byla opakovaně zvána jako lektorka cembalové hry na Letní školu staré hudby v Prachaticích. V létě 2015 iniciovala založení nultého ročníku Hudebních kurzů ve Vrchlabí.
Edita Keglerová. Foto: archiv autorky.
Josef Kekula (CZ)
Na housle začal hrát ve třídě Zdeňka Němce v Havlíčkově Brodě, později studoval soukromě u prof. Jaroslava Pekelského a pokračoval na pražské HAMU ve třídě prof. Václava Snítila, komorní hudbu potom u Smetanova kvarteta.
Po celý svůj umělecký život se věnuje komorní hudbě, převážně ve Stamicově kvartetu, jehož je zakládajícím členem a ve kterém působí více než třicet let. S tímto souborem také získal četná ocenění a koncertoval na referenčních pódiích po celém světě, např. Wigmore Hall a Queen Elizabeth Hall v Londýně, Alte Oper Frankfurt, Santa Cecilia v Římě, Metropolitan Museum v New Yorku, Kennedy Center ve Washingtonu, Tsuda Hall a Suntori Hall v Tokiu.
K výrazným úspěchům patří i vítězství v Mezinárodní soutěži EBU/OIRT v roce 1986 a několik ocenění za nahrávky CD – např. dvě Grand prix du Disque de l´ Academie Ch. Cross v Paříži za nahrávku smyčcových kvartetů B. Martinů a Antonína Dvořáka.
V posledních letech se věnuje také organizační činnosti – je ředitelem Mezinárodního festivalu komorní hudby EuroArt Praha a festivalu Stamicovy slavnosti v Havlíčkově Brodě – a projektům, které představují neprávem opomíjená či zapomenutá díla v oblasti kvartetní literatury. Z poslední doby je to například kompletní provedení a integrální nahrávky smyčcových kvartetů J. B. Foerstera nebo nedávno dokončený projekt smyčcových kvartetů Karla Kovařovice ve světové premiéře.
Josef Kekula. Foto: Jan Záliš.
Jakub Pacześniak (PL)
Polský básník a překladatel z češtiny, narozen roku 1974. Vystudoval polskou filologii a slavistiku se zaměřením na češtinu na Jagellonské univerzitě v Krakově.
Na stránkách literárních časopisů debutoval v roce 1996. Nejčastěji publikoval Tygodniku Powszechnym (do roku 2003), později v časopise Twórczość.
Vydal básnický arch Ich pięć (Je jich pět, 2000), sbírku básní Własny rachunek (Vlastní účet, 2001), w ciemności słowa (v temnotě slova, 2011) a dno oka (dno oka, 2019). Z češtiny přeložil mj. Autíčko od Bohumila Hrabala či monografii Cesty s Bohumilem Hrabalem od Tomáše Mazala. Překládá rovněž operní libreta, písňové cykly k hudbě Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka (realizace ve varšavském Velkém divadle – Národní opeře a Velkém divadle v Lodži).
Žije v Krakově.
Jakub Pacześniak. Foto: z archivu autora.
Josef Pelán (CZ)
Strakonický písničkář a pedagog Josef Pelán působí jako učitel na kytaru na ZUŠ Strakonice a jako písničkář vystupuje na folkových scénách.
Dosud natočil dvě CD Parádní mejdan (2018) a Na zdraví (2020).
Josef Pelán. Foto archiv autora.
Borut Peterlin (SLO)
Slovinský fotograf Borut Perlin vystudoval FAMU v Praze, obor fotografie (1994–98) a poté absolvoval postgraduální studium na The London College of Printing (2002–03). V roce 2000 získal stipendium v centru Fabrica, Benetton’s Research Center for Communication a začal pracovat s italským fotografem Olivierem Toscanim.
V současnosti navštěvuje workshopy v George Eastman House kde se pod vedením Marka Ostermana učí fotografickým technikám 19. století se specializací na mokrý kolodiový proces.
Své fotografie vystavuje po celém světě, na místech jako Konica-Minolta Gallery v japonském Tokiu, K2 Gallery v tureckém Izmiru, Martin-Gropius-Bau v Berlíně, Host Gallery v Londýně, Kaunas Photo Festival v Litvě, Doland Museum v čínské Šanghaji, Photo Fringe Festival v Krakově, Arendt & Medernach v Lucembursku a mnoha dalších.
Borut Peterlin, autoportrét.
Daniela Vodáčková (CZ)
Daniela Vodáčková (1964) vystudovala český jazyk a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je psychoterapeutka, autorka a lektorka výcvikových programů v oblasti krizové intervence, autorka několika odborných publikací. Provozuje soukromou psychoterapeutickou praxi.
Její básnický debut Z období prvních řas vyšel v roce 2016. Publikovala v řadě literárních časopisů: Souvislosti, Tvar, Psí víno, Glosolálie. V roce 2018 postoupila do finále Drážďanské ceny lyriky. V roce 2021 vyšla jejá druhá básnická sbírka Autoportréty.
Daniela Vodáčková. Foto: Jan Zatorsky
Iryna Zahladko (UA/CZ)
Iryna Zahladko je ukrajinská básnířka, překladatelka, nezávislá kurátorka a náhodná performerka. Autorka dvou sbírek, spolutvůrkyně malonákladového časopisu Sezóna. Absolvovala teoretickou fyziku. Za svou práci považuje literaturu. Od roku 2019 žije v Praze.
V ukrajinštině dosud publikovala dvě sbírky a získala několik ukrajinských literárních ocenění. V češtině publikovala v obtýdeníku Tvar a časopise Host, na webu revue Prostor a v literárním zápisníku Polí5. V nakladatelství Protimluv vydala svoji první sbírku napsanou v češtině Tváření.
Iryna Zahladko. Foto: archiv autorky.
Děkujeme:
Městu Beroun, pod jehož patronací je festival pořádán,
Velvyslanectví Republiky Slovinsko,
Slovinskému spolku Josipa Plečnika - Slovenskemu društvu Jožeta Plečnika,
Úřadu Republiky Slovinsko pro Slovince v zahraničí,
Veřejnému fondu Republiky Slovinsko (Javni sklad RS) a časopisu Mentor,
Nadaci Via,
Knihovně Václava Havla,
Muzeu Českého krasu Beroun,
Jiné kávě Beroun,
Městské knihovně Beroun,
A všem dobrovolnicím a dobrovolníkům, bez jejichž nezištné pomoci by festival nebyl tím, čím je.