Hosté 6. ročníku festivalu
Maurizio Benedetti (IT)
Maurizio Benedetti se narodil 17.září 1968 v Bernu a žije v Ara Grande – Tricesimo (UD) Publikoval krátkou sbírku Daleko od slyšících ( 2006, Sottomondo, Gorizia) a u stejného editora pak v roce 2008 sbírku Umím zničit svého Boha. Byl členem redakce časopisu «Corrispondenze & Lingue Poetiche», vydávaném v devadesátých letech v Udine skupinou Kappa Vu, kde publikoval v roce 2010 sbírku Světlý salamandr a další poezie. Je uměleckým ředitelem Festivalu poezie “PoetARE” v Tricesimu. V roce 2009 zvítězil v “Trieste International Poetry Slam”.
Jitka Bret Srbová
Jitka Bret Srbová (nar. 1976) vystudovala bakalářský program na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Šéfredaktorka internetového literárního čtvrtletníku Wagon, www.almanachwagon.cz. Publikovala v časopisech Psí víno, Weles, Pandora, A tempo Revue, H_aluze a na internetu pod nickem Natasha. Básněmi je zastoupena v literárních sbornících Stělesnost (Straky na vrbě, 2006), 7edm (Theo, 2010) a Místa nevhodná k odstranění (Městská knihovna Varnsdorf, 2010). V roce 2011 vyšla její první sbírka Někdo se loudá po psím (Dauphin). Pracuje jako reklamní textařka. Žije v Praze.
Nataša Burger (SLO)
Slovinská herečka Nataša Burger se narodila 20. ledna 1968 v Lublani. Studovala na Filozofické fakultě slovinštinu a francouzštinu. V roce 1990 přijela s dnes už bývalým mužem do Prahy. On studoval režii na FAMU, Nataša studovala nejdříve čtyři roky na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde byl jejím učitelem Jaroslav Dušek. Pak se dva roky věnovala na DAMU „autorskému divadlu“ na katedře herectví u profesora Vyskočila. Poté se vrátila zpět do Slovinska.
Hrála např. ve slovinských filmech Volnoběh (V leru, režie Janez Burger, 1999), Sladké sny (Sladke sanje, režie Sašo Podgorsek, 2001) nebo Ruševine (2004, cena Vesna za nejlepší herecký výkon) režiséra Janeze Burgera.
Český divák se s ní seznámil díky filmům Jana Hřebejka Horempádem a Medvídek. Objevuje se i na české divadelní scéně. Píše divadelní hry.
V současné době žije v Praze.
Irena a Vojtěch Havlovi (ČR)
Irena Havlová (narozena 26. 5. 1959, Rychnov nad Kněžnou) vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1984) a již při škole se začala věnovat hudbě. Vojtěch Havel (narozen 19. 5. 1962, Praha) vystudoval Státní konzervatoř v Praze obory violoncello a klavír (1984). Hudbě se věnoval i nadále se svou manželkou Irenou Havlovou a forma jejich spolupráce byla natolik těsná a harmonická, že se nadále dá hovořit již pouze manželech Havlových jako o jednolitém uměleckém subjektu. Počátek jejich vzájemné spolupráce se píše od pol. 80. let, kdy vznikla experimentální formace Capella Antiqua e Moderna. Sdružení velmi jistě provádělo díla evropské klasické hudby od renesance až po současnost a Havlovi zde s úspěchem rozvíjeli svoje nevšední pojetí tradičních i novodobých skladebných technik a interpretačních postupů. Svou originalitou formace zaujala široké publikum posluchačů a manželé Havlovi se také velmi dobře zapsali u kritiky. První období jejich tvorby ukončuje rok 1990, kdy intenzivně spolupracovali s písničkářem Oldřichem Janotou (nahrávka Chlumec Live) a započala nová etapa jejich samostatného uměleckého zrání.
Markéta Hejná (ČR)
Básnířka, prozaička, esejistka, narozena 24. 3. 1951 v Moravské Třebové. Vystudovala FFUK (teorie kultury - kulturologie, 1987 - 1991). Pracovala v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea, v zahradnictví, v letech Charty 77 jako uklizečka na AVU. Od roku 1983 pracovala jako sekretářka a tajemnice redakce časopisu Zlatý máj v naklatelství Albatros, v letech 1989-1990 jako jeho redaktorka. Od roku 1991 do 1997 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Zvon, od roku 1997 spolupracuje jako externí redaktorka s Nakladatelstvím Franze Kafky (Centrum F. K.), Karmelitánským nakladatelstvím a dalšími.
Před r. 1989 publikovala v Divokém vínu, Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Zlatém máji, poté např. v Literárních novinách, Salonu Práva, Souvislostech, v internetovém www.divokevino.cz . V samizdatu vyšla její sbírka básní Zmínky (druhá pol. 70. let).
Pro nakladatelství Vyšehrad napsala řadu esejistických knížek. Vydala bibliofilii Tančící pomeranč (s grafickými listy Lenky Vilhelmové, lay-out a editor Vilém Stránský, Praha 1986 /60 výt./), básnické sbírky Vážná radost. Verše z let 1969-1989 (ČS, Praha 1991) a Fuga (Winston Smith, Praha 1991) a román Obejmout dub (Hynek, Praha 2000).
Zvlášť velký význam pro ni má spojení slova s hudbou, její básně zhudebnili Vladimír Sommer, Michael Lorenc, a především Václav Hálek, se kterým nadále spolupracuje. Maluje obrazy. Žije v Praze.
Jennifer Helia de Felice (ČR)
Narodila se v roce 1972 v New Yorku (USA). Odborná asistentka AP - performerka, multimediální umělkyně, kurátorka a hudebnice. Narodila se a studovala v New Yorku, kde získala titul BA na New York college. Od roku 1993 žije v Brně, kde spolupracuje se skupinou "Sledě, živé sledě". Absolvovala AP FaVU v roce 2004 s prací "Miven cin" a web-projektem "Para-site", prezentuje se samostatně i kolektivně, doma i v zahraničí, např. ve Francii, Německu, Rakousku, Italii, USA. Pracovala v Media-archivu FaVU a spoluorganizovala výstavy Hi-tech/umění.
Jakub Chrobák (ČR)
Narodil se 16. září 1974 ve Vsetíně. Vystudoval bohemistiku na Filozofické fakultě Ostravské univerzity a na téže fakultě je nyní interním doktorandem. Zabývá se studiem Bohumila Hrabala, specializuje se na jeho rané, zejména básnické tvorby. Poezii publikuje od poloviny devadesátých let. Věnuje se i recenzní činnosti. Publikoval v časopisech Tvar, Literární noviny, Host, Aluze. Patří k zakládajícím členům časopisu Texty, jehož je redaktorem. Žije v Ostravě a ve Vsetíně. V roce 2002 vydal básnickou sbírku Až dopiju, tak zaplatím.
Genowefa Jakubowska-Fijałkowska (PL)
Debutovala v roce 1972. Publikovala mimo jiné v časopisech Odra, Opcje, Fraza, Arkusz, Topos, Kwartalnik Artystyczny, Zeszyty Literackie. Nositelka cen mnoha polských básnických soutěží. Vydala sbírky básní: „Dożywocie” (Doživotí), „Pan Bóg wyjechał na Florydę” (Pán Bůh odjel na Floridu), „Pochylenie” (Nachýlení), Czuły nóż (Něžný nůž), poslední sbírka Performance vyšla v roce 2011. Bydlí v polském Mikołowě. V roce 2011 vydalo nakladatelství Protimluv výbor její poezie pod názvem Něžný nůž (v překladu Lenky Daňhelové).
Rezka Kanzian (A - SLO)
Narodila se roku 1969, básnířka, divadelní herečka, příslušnice původní slovinské menšiny v Rakousku; po studiích etnografie studovala ještě divadelní umění a tanec, respektive pohyb, jógu a zen. S Franzem Blausteinerem založili v roce (1995) v rakouském Grazu studio Werkraum Theater, kde připravují nejrůznější projekty (v němčině a ve slovinštině), vedou mimo jiné dílny řeči a pohybu a programy jógy a zenu. Se sdružením Pavlova hiša / Pavelhaus (která organizuje nejrůznější kulturní, výzkumné a vydavatelské programy a provozuje muzeum a galerii) z obce Potrna / Laafeld připravují multikulturní literární a hudební akce. Kromě rozsáhlé divadelní produkce vydala dvě básnické sbírky, dvojjazyčnou prvotinu Cvet na gnojišču / Schattenblüten (Květ na hnoji, 2006), nato sbírku Krivopétnica / Heimsuhung (Vratipatka / Hledání domova, 2010), rovněž ve slovinštině a v němčině; kromě knižní podoby vyšly obě práce také ve zvukové podobě (CD).
Hana Kniežová (SK - ČR)
Narodila se v Košicích, vystudovala gymnázium a historii ha filozofické fakultě Universita di Bologna v Itálii. Překládá z italštiny, stará se o dvě děti, organizuje záchranu kostela v Bělči na Křivoklátsku. Publikuje na literárních serverech pod pseudonymem Hana Konvesz.
Małgorzata Lebda (PL)
Narozena v roce 1985 v Nowém Sączi v Polsku. Stipendistka Tvůrčího stipendia města Krakova (2006) a Stipendia Grazelli (2006). Získala mnoho ocenění v polských literárních soutěžích. Vydala básnický arch Otevřená na 77 straně (Otwarta na 77 stronie, Kraków 2006) a básnickou sbírku Stopy (Tropy, Gniezno 2009). Žije v Krakově, kde také studuje. Fotografuje a cestuje.
Jiří Macháček (ČR)
esejista a houslista, šéfredaktor českého literárního čtvrtletníků Protimluv a organizátor stejnojmenného literárního festivalu Protimluvfest v Ostravě. Hraje v několika hudebních uskupeních, mimo jiné vystupuje s Yvettou Ellerovou (Norská trojka), hrající na metalofon.
Maciej Melecki (PL)
Narozen v roce 1969. Autor čtyř sbírek básní Te sprawy (1995), Niebezpiecznie blisko (1996), Zimni ogrodnicy (1999), Przypadki i odmiany (2001), Bermudzkie historie (2005). Spoluautor scénáře filmu Wojaczek (1997). Redaktor knížky Reszta krwi - wiersze nieznane, obsahující nepublikované verše Rafała Wojaczka. Bydlí a pracuje v Mikołově.
Vladimír Merta (ČR)
Narozen 20. 1. 1946 v Praze. Absolvent FAMU - filmová a tv scénáristika a režie. Hudebník, publicista, esejista a spisovatel.
Vydal brzy první LP desku u francouzské společnosti Vogue (1969, 2009). Další publikační možnosti byly silně omezeny represivní politikou režimu. Na sklonku osmdesátých let mu Panton vydal dvojdesku s živým koncertem (1989, 2010). S přestávkami vystupoval, publikoval a pokoušel se o vlastní filmařské projekty (scénář celovečerního filmu Opera ve vinici, FS Barrandov, režie J. Jireš, režie pořadu Tak ti ď… věnovaného památce J. Ježka a Semaforu v Lucerně, Čas her, Krajiny duše, krajiny těl, Saužení lásky v Ateliéru, režie T. Rózewiče - Kartotéka v Ypsilonce– zakázáno STB; Hodina vlka – Daniela Fišerová, Olomouc).
Zakládající člen Evropského kulturního klubu, za který se zúčastnil setkání sítí evropských kulturních sítí v Irsku v roce 1992. Psal podněty pro ministerstvo kultury, ČT, úvahy a reflexe pro LN, Reportéra, MF Dnes, Ad, Jonáš, sborník folkloristických studií Národopisné aktuality, fotografoval a účinkoval ve Strážnici. Během osmdesátých let psal a režíroval animované filmy. Věnuje se filmové, divadelní a scénické hudbě, zhudebňování poezie, improvizované hudbě na pomezí žánrů. Od roku 1991 vydal ve vlastním nakladatelství ARTeM knihu textů, školu hry na harmoniku a kytaru, zvukové nosiče.
Josip Osti (SLO)
Josip Osti, básník, prozaik, esejista, literární kritik, autor antologií a překladatel. Jeho dílo obsahuje přes dvacet básnických svazků. Pochází ze Sarajeva (Bosna a Hercegovina), kde vystudoval filosofickou fakultu. Od začátku 90. let žije ve Slovinsku. První polovinu svých knížek napsal v rodném jazyce, druhou polovinu pak ve slovinštině – v té mu dosud vyšlo osm: Kraški Narcis (Narcis z Krasu, 1999, česky v roce 2001), Veronikin prt (Rouška Veroničina, 2002, v roce 2010 vyšla v zrcadlovém slovinsko-českém vydání také u nás), Rosa mystica (2005), Vse ljubezni so nenavadne (Všechny lásky jsou neobyčejné, 2006), Tomajski vrt (Tomajská zahrada, 2007), Med koprivo in križem (Mezi kopřivou a křížem, 2007), Jutranjice, večernice (Jitřenka, večernice, 2009) a Na križu ljubezni (Na kříži lásky, 2009, česky 2013). Obsáhlý výbor Ostiho poezie z let 1971 až 2012 nese název Izgon v raj (Vyhnání do ráje, 2012).
Je autorem několika antologií slovinské a bosenské poezie i prózy a překladů básnických knih a prózy slovinských autorů. Za své dílo získal mnoho ocenění nejen ve Slovinsku; mimo jiné mu Svaz slovinských spisovatelů udělil už v roce 1985 Župančičovu listinu, později dostal cenu Zlata ptica (1992), mezinárodní cenu Vilenica (1994), město Lublaň ho vyznamenalo plaketou (1997) a Župančičovou cenou (2000), za poezii obdržel v roce 1999 Veroničinu cenu. Ostiho překladatelský opus obsahuje přes sto knižních děl a sedmnáct divadelních textů. Jeho básně byly vydány v mnoha jazycích, v češtině dosud vyšlo pět jeho svazků básní. Kromě již zmíněných knih přeložených ze slovinštiny u nás vyšly také jeho bosenské sbírky Barbara a Barbar a Sarajevská kniha mrtvých (1995). V literárních časopisech je zastoupen v mezinárodním čtvrtletníku Pobocza (2006), Lirikon21 (2012), Protimluv (2012), v antologii bosenské literatury Vzkázání z jedné noci (1995) a Krajiny za slovy (2008).
Jurij Paljk (IT-SLO)
Jurij Paljk se narodil v obci Velike Žablje ve Vipavské dolině (západní Slovinsko) v roce 1957. Po vystudování katolického gymnázia ve Vipavě pokračoval ve studiích na gymnáziu France Prešerena v Terstu, kde maturoval. Poté studoval na lékařské fakultě a současně filosofii na universitě v Terstu. V současné době pracuje jako novinář v týdeníku Novi Glas, který vychází v italské Gorici (Gorizia) a v Terstu a je určen především slovinské menšině žijící v Itálii. Spolupracuje se slovinským rozhlasem a novinami, píše literární recenze a kritiky. Dosud publikoval tři sbírky básní: Soba 150 (Pokoj 150, 1986), Nemir (Neklid, 1994), Nedorečenemu (Nedořečenému, 1997). V roce 1998 se umístil jako první v mezinárodní básnické soutěži Concorso internazionale di poesia di Trieste "Premio Neruda". Se ženou a dcerami žije v italském Terzo d'Aquileia.
Hana Poche (SLO-ČR)
Narozena v Praze roku 2002 ve slovinsko-české rodině. Navštěvuje pátou třídu základní školy. Ráda hraje divadlo a zpívá. Třikrát se jí podařilo postoupit do pěvecké soutěže „Pražská snítka“. Jejím trpělivým mentorem je učitel hudby Miloslav Machoň.
Andraž Polič (SLO)
Narozen ve Slovinsku roku 1972. Vystudoval filosofii. Je básník a hudebník. Na Slovinsku mu vyšlo pět básnických sbírek, jedna z nich získala mezinárodní ocenění. V současné době hledá v Čechách vhodného překladatele. Jinak se věnuje scénické hudbě a své skupině Hamlet Expres, se kterou hrají především šansony. Hraje na mnoho hudebních nástrojů, ale základní zůstává kytara.
Monika Šatavová (ČR)
Narodila se v roce 1964 v Praze, kde většinou i dále žije. Původním povoláním je uklízečka a živí se různě. Někdy připraví novelu zákona, někdy svatební hostinu, jindy upeče finanční analýzu. Putuje, nohama snaží se došlapovat až na zem. Píše pomalu, pomaleji, než by odpovídalo její vrozené dyslexii. Co si napíše, to si také vytiskne – sama doma. Někdy také do novin.
Beata Spáčilová (ČR)
Beata (1981) je vizuální umělkyně pohybující se v různých oblastech: instalace, video (natočila např. video pro hudební skupinu Budoár staré dámy) a vizuální umění. Spolu s Jennifer de Felice a Jiřím Macháčkem vystupují ve skupině KRRAAKKK - volném uskupení muzikantů a výtvarníků z Brna a Ostravy, pro jejichž tvorbu je důležitý vizuální aspekt hudby (např. grafická podoba díla aj.), netradiční způsob hry na akustické nástroje a experimentování se zvuky pouštěnými z počítače.
Tomáš Weiss (ČR)
Narozen 1966 v Praze, žije v Berouně. Editor knihy Beaty, bigbeaty, breakbeaty (Maťa / Dharmagaia), spoluautor knižního rozhovoru s Jáchymem Topolem Nemůžu se zastavit (Portál 2000), překladatel ze slovenštiny. Vlastní texty časopisecky publikoval v Souvislostech a v Revolver Revue. Vydal sbírky Orchestr kostitřase (Dauphin, Protis, Praha 2007), Neděle sv. Snipera (Dauphin, 2009), Postkomunismus: záškrt (Za tratí, 2011).
